pondělí 3. března 2008

Od Rady Evropy po Evropskou unii

Po skončení 2. světové války vůle k politické spolupráci nebyla, k hospodářské však ano. Dopomohl k tomu program hospodářské pomoci USA evropským zemím v letech 1948 – 1952, tzv. Marschallův plán. Název dostal podle tehdejšího státního tajemníka USA George Marshalla (obr. 1). V roce 1948 vyzval Winston Churchill ve svém projevu v Curychu evropské mocnosti, aby se nechaly vést zdravým rozumem založily společnou evropskou rodinu. Na tento podnět vznikla v roce 1949 Rada Evropy, mezinárodní politická organizace se sídlem ve Štrasburku (obr. 2). Obr. 1 Obr. 2 Základní kámen evropské integrace byl položen francouzským ekonomem Jeanem Monnetem a ministrem zahraničí Robertem Schumanem 9. května 1950 (obr. 3,4,5). Předložili návrh na vytvoření společného trhu pro obchodování s uhlím a ocelí, tedy se strategickými surovinami, na kterých stála obnova válkou zničeného průmyslu téměř všech zemí Evropy. Dnes je tento den slaven jako svátek Evropy. Smlouva zakládající Evropské společenství uhlí a oceli (European Coal and Steel Community) byla podepsána o necelý rok později, 18. dubna 1951, v Paříži mezi Belgií, Francií, Itálií, Lucemburskem, Německou spolkovou republikou a Nizozemskem (obr. 6). Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Postupem času přestal být rozvoj těžkého průmyslu prioritou a zájem o mezinárodní spolupráci začal zasahovat i do jiných odvětví hospodářství. Výsledkem tohoto snažení bylo sepsání tzv. Římských smluv zakládající Evropské hospodářské společenství (European Ecomonic Community) 25. března 1957 stejnou šesticí zemí. Cílem byla vzájemná podpora hospodářského růstu, společné a silné zemědělství, upevňování míru aj. . Smlouvy podepsali Christian Pineau (Francie), Konrad Adenauer (SRN), Antonio Segni (Itálie), Paul Henri Spaak (Belgie), Joseph Luns (Nizozemí) a Joseph Bech (Lucembursko) (obr. 7). Do platnosti vstoupily 1. ledna 1958. Obr. 7 V roce 1973 byla do EHS přijato Irsko, Velká Británie a Dánsko (obr. 8). Další změnu přinesl rok 1981, kdy bylo přijato Řecko a v roce 1986 Španělsko a Portugalsko (obr. 9). Obr. 8 Obr. 9 Aby se všechna přijatá rozhodnutí podařilo naplnit, potřebovalo společenství instituce, které by pomáhaly v organizování a realizaci všech vypracovaných projektů. Zrodil se tak např. Evropský soudní dvůr (obr. 10), účetní dvůr, investiční banka, parlament. První volby do Evropského parlamentu se konaly v roce 1979 (obr. 11). Obr. 10 Obr. 11 Politické a společenské změny koncem 80. let 20. století ve střední a východní Evropě postavilo společenství před nové výzvy. 11. prosince 1991 se sešli představitelé všech dvanácti států v nizozemském Maastrichu k podepsaní nových smluv (obr. 12). Bylo jasné, že se rýsuje zcela nová Evropa bez hranic a válek se společnou politikou a později i měnou. V roce 1993 se EHS přejmenovává na Evropskou unii a v roce 1995 přijímá další tři země – Švédsko, Finsko a Rakousko. Od této doby se mluví o evropské patnátce. O vstup do EU projevilo zájem mnoho tzv. postkomunistických zemí, včetně České republiky. Obr. 12 Dalším milníkem v dějinách Evropy se stalo zavedení společné měny Eura 1. ledna 2002. Tuto měnu přijalo dvanáct členů EU vyjma Švédska, Dánska a Velké Británie. Po dohodě s Evropskou centrální bankou platí euro za oficiální měnu také ve Vatikánu (obr. 13), San Marinu a Monaku a tyto země mají právo razit vlastní euromince. Andora ji bez předchozí dohody pouze převzala. Obr. 13 Významným krokem v evropské integraci se stal 16. dubna 2003 v Aténách slavnostní podpis „Smlouvy o přistoupení“ (obr. 14) deseti nových států do Evropské unie – České republiky, Slovenska, Slovinska, Maďarska, Polska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Malty a Kypru. Smlouva vstoupila v platnost 1. května 2004 a z evropské patnáctky se stala pětadvacítka (obr. 15). Obr.14 Obr.15 2. prosince 2004 byla EU pověřena Radou bezpečnosti OSN velením stabilizační mise v Bosně a Hercegovině. Společné jednotky se jmenují Síly Evropské unie (European Unien Force) – EUFOR (obr. 16). Obr. 16 Dalšími členy EU jsou od 1. ledna 2007 také Rumunsko a Bulharsko (obr. 17). Od tohoto data je také již ve Slovinsku oficiální měnou euro (obr. 18). Zatím posledními státy, které za připojily do eurozóny jsou od 1.1. 2008 Malta a Kypr (obr. 19). Obr. 17 Obr. 18 Obr. 19

Žádné komentáře: